Historie ochotnického divadla ve Vranové sahá podle písemných pramenů někdy do roku 1912 a je spojena s činností Sboru dobrovolných hasičů. V obecní kronice můžeme najít zápis o tom, že 26.12.1914 bylo z výtěžku divadelního představení věnováno 10Kč nemocnici Milosrdných bratří v Letovicích na raněné z počátku první světové války.

    V dokumentech Sboru dobrovolných hasičů zase můžeme číst, že r.1912 pořídil jeviště na vlastní náklady hostinsky Vincec Coufal č.31 (padl v r.1914 na ruské frontě). Finanční částka bylasplácená až do r.1919.

    Další zápis v obecní kronice z r.1928 píše o provedení scénického zpracování k oslavám 80.výročí zrušení roboty. Do náročné akce se zapojilo 54 účinkujících včetně dětí a mládeže. Podle původního scénáře byla hra zopakována na volném prostranství před hasičskou zbrojnicí v r.1945 za účati široké veřejnosti a to na oslavu ukončení 2.světové války.  

    V meziválečném období můžeme najít v Kronice obce zmínku o hrách: Pero a kosa (1936), Cikánčin svatební závoj (1937), operetu Lidi v zeleném (1939), Za svobodu národa (1939).

   V poválečných letech mohli příznivci ochotnického divadla vidět hry: Lidé v bouři, Václav Hrobčický z Hrobčic, Poslední muž.

     V roce 1947 vzniká samostatný ochotnický soubor, který v 60. letech vystupuje pod názvem Okénko podle stejnojmené hry Olgy Scheinpflugové. Režie se ujímá řídící učitel Josef Grmela, později František Petržela st. a po něm Františka Čermáková. Hrály se hry: Naši furianti, Maryša, Revizor, Zlý jelen, Čapkova matka, Rohovín Čtverrohý. V padesátých a šedesátých letech M.D.Reftigová, Samota, zmíněné Okénko, Její pastorkyňa, Quajama, Pozdní láska, Jednoaktovky Medvěd a Květomluva, dramatizace Eugena Oněgina a také opereta Šla Nanynka do zelí. Členy souboru v 60. letech byli: František Petržela ml.,Jan Juha, Stanislav Peterka, František Havlíček, Marie Tušlová, Mirka Hrušková, Ladislav Holek, Mirek Stejskal, Radek Štěrba, Marie Řezníčková, Ladislav Jež, Jarek Štěpán, Dáša Ocásková.

    Soubor hostoval  i v okolních vesnicích (Prostřední Poříčí, Jásinov, Letovice, Sebranice, Obora u Boskovic). Zúčastnil se okresní přehlídky divadelních souborů v Letovicích.

    Pod vedením řídícího učitele Františka Havlíčka se sehrálo ještě několik představení s dětmi, ale činnost sboru Okénko pomalu zanikla.

    V roce 2002 o vlikonocích vzniká myšlenka pokračovat v přerušené tradici a vzkřísit k životu více jak čtyřicet let spící ochotnickou divadelní činnost. Mladí ochotníci se začali scházet v místní Knihovně a jako první hru si vybrali Drdovy Hrátky s čertem. Po pěti měsíčním zkoušení spatřili herce vranovští občané a příznivci divadelního spolku Nahoď, který dostal při jednom představení i tento název.